Malé krůčky životem

Chladný pátek s paprskem slunce

14. 1. 2012 22:57
Rubrika: Nezařazené

Musím se podělit o jeden zážitek... V pátek jsem čekala na vlak domů,venku byla dost zima a tak jsem si řekla, že se zastavím na adoraci. Vkročila  jsem se tedy na do jednoho z  Brněnských kostelů. Přiznám se měla jsem hlavu plnou starostí a tak jsem je šla odevzdat Pánovi... Šla jsem si kleknout blízko k oltáři, monstrance vypadala jako sluníčko. Vložila jsem hlavu do dlaní a říkám si, kolik věcí jsem za tento týden pokazila... V určitých situacích jsem měla jednat jinak... "Pane, já jsem tak slabá, prosím použij si mě tam, kde mě potřebuješ a prosím, ať moje práce nese dobré ovoce..." Ještě chvíli jsem klečela v lavici... byla jsem dost vyčerpaná a zničená... nezmohla jsem se na to, abych řekla víc... A pak jsem si nahodila bágl na rameno, ještě jednou jsem se poklonila: "Pane, Ty jsi tak veliký a přesto nikdy nezapomínáš na mé chabé prosby..." S tím batohem mi dalo zabrat než jsem vstala, ale už jsem musela jít na nádraží. Procházela jsem uličkou ke dveřím, když v to mě někdo chytil za rameno. Byla to taková starší paní v červeném kabátu. Říkala: "Slečno, prosím vás, když budete mít chvilku, vzpomeňte na mě v modlitbě. Já jsem přišla o všechno, vykradli mě, mám spoustů starostí a vyřizování, prosím vás moc o modlitbu. Pán Bůh vám to zaplať" Uf, stála jsem tam jak opařená a nezmohla jsem se na jediné slovo, jen jsem se na tu paní upřeně dívala. Paní mě pohladila po rameni a šla se usadit do jedné z lavic. 

Proč si vybrala zrovna mě? Vždyť já mám tak daleko k Hospodinu, vždyť je spousta lepších lidí než sem já, myslím si, že Bůh má větší důvod vyslyšet právě jejich prosby...

Ale pak si říkám, jen pět minut stačilo k tomu, aby Pán vyslyšel moje modlitby.  Já jsem v určitých situacích neřekla to, co jsem měla říct a nebo jsem řekla něco, co ostatní moc nepotěšilo. Tolik věcí jsem pokazila, pochybovala jsem o darech, které jsem dostala. Jenže jsem úplně zapomněla, že Pán se nedivá ani tak na to, co říkáme nebo co děláme, ale Ho zajímá s jakým to děláme úmyslem. Dokonce Ho ani nezajímá, kolik řekneme slov, ale zajímá ho postoj našeho srdce. No, není to skvělé? U lidí jsem pochvalu  sice nesklidila a výsledek mojí práce není vidět... ale jsem si jistá, že pro Pána jsou občas i mé nedostatky i moje chyby chvályhodné.  A ještě jedna věc,  každý z nás může té paní v červeném kabátu nějak pomoc.... Možná přišla o všechno, ale těším se na to, až se jednou sejdeme v nebi a já budu ta, která jí bude děkovat za přímluvy. Takže, jestli máte aspoň chvíli čas....

Zobrazeno 1416×

Komentáře

maru_mc

Moc pěkné, Blani.. :-)

MajaKl33

Krásné :))

alukim

Pěkné! :-)

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona Nuvio